Jedno klasické přirovnání hovoří o tom, že je věc « čistá jako sklo », ale i ono sklo se někdy znečistí, a tak je potřeba ho vyčistit. Ve vzduchu poletuje spousta prachových částí, které ulpívají na všech volně stojících nechráněných předmětech. Samotný prach by asi nebyl hlavním problémem, předmět stačí opláchnout v teplé vodě se saponátem. Ve vzduchu, zejména v kuchyni, jsou ve vzduchu ale i zplodiny z ohně, zejména plynového sporáku, páry z vaření, pečení a podobně. Proto se společně s prachem usazují i mastnoty. Tato vrstva se ze skleněného předmětu odstraňuje již hůře a po obyčejném umytí a utření zanechává šedé skvrny.
Co je potřeba
- skleněné výrobky
- voda
- saponát
- čpavek
- lněné utěrky
- vatové klůcky
- starý zubní kartáček
- odkapávač
- louh
- ocet
- sůl
Při čistění památečních věcí bychom měli pamatovat na to, že starožitné sklo se nikdy nesmí dostat do myčky. Necháme sklo odmočit a následně ho omyjeme v teplé vodě se saponátem pomocí drsnější houbičky. Pokud špína a mastnota nezmizí, použijeme několik kapek čpavku. Sklo pečlivě osušíme, aby na něm nezůstala vlhkost, která by po samovolném oschnutí mohla také nechávat další skvrny. Můžeme dát předměty k okapání na utěrce či v odkapávači, a pak do sucha otřít látkou, která nezanechává chlupy. Pokud jsme sklo měli umístěné na horní ploše kuchyňské linky, raději ho uložíme na jiné suché a dobře větrané místo, třeba do obývacího pokoje.
Nemůžeme-li omývat sklo hned po použití, dáváme ho odmočit do saponátové vody. Zejména sklenice se doporučuje pokládat na bok, nenechávat je postavené. Pak při mytí každý skleněný kus myjeme samostatně měkkým kartáčkem s dlouhou rukojetí v nádobě s čistou vodou se saponátem. Případné zářezy u broušeného a lisovaného skla čistíme nejsnáze starým zubním kartáčkem. Sklo následně opláchneme v čisté a teplé vodě, neměla by ale být vařící. Sklo postavíme dnem vzhůru na odkapávač. Pokud budeme klást k odkapávání sklo na utěrku, neměli bychom ho stavět na celý okraj, ale šikmo, aby dovnitř mohl proudit vzduch. Po odkapání se sklo má pečlivě osušit lněnou utěrkou.
Ve skříních i skříňkách, ale i samostatně jako poličky, máme řezané a zabroušené tabulové sklo. Tyto poličky nebo skleněné desky také občas umyjeme. Protože se většinou nevejdou do dřezu, dáme na stůl ručník a sklo kvalitně umyjeme hadříkem namočeným v denaturovaném lihu. Zejména sklo s kovovými ozdobami se nemá vkládat do vody, ale pouze omývat namočenými vatovými smotky, kov musí ale zůstat suchý.
V místech skladování skla by nemělo být ukládáno například koření s výraznou vůní apod. Sklo by mohlo získat jistou pachuť, která by mohla být nepříjemná při následném použití. Před použitím je vhodné skleničky vyleštit čistou lněnou utěrkou.
Sklo se skvrnami, které nepustily běžným umytím, namočíme do vody s přidáním dvou lžiček čpavku a necháme působit do druhého dne. Pak sklo opláchneme a umyjeme. Pokud ani tak všechny skvrny nezmizí, dáme sklo do silnější lázně. Tu si připravíme ze 2 litrů teplé vody a jednoho šálku louhu. Skleničky ponoříme do roztoku a poté velice pečlivě opláchneme.
Na vázách, které byly často naplňovány vodou, zůstávají někdy stopy po tvrdé vodě, což jsou vlastně vrstvy uhličitanu vápenatého. Ten odstraníme pomocí destilované vody nebo směsi vody s octem. Zásadně se nedoporučuje tato místa čistit nějakými brusnými prostředky.
Karafy nás mohou nemile překvapit tmavými skvrnami od alkoholu, když jsme v nich nechali zátku. Očistíme ji tak, že karafu naplníme do půlky octem s kuchyňskou solí a přidáme asi půl šálku syrové rýže nebo drobnějšího písku. Protřepáváme a po odstranění skvrn vypláchneme a necháme okapat.