Zahrada, kde jsou ve vzájemné rovnováze potřeby člověka, rostlin i živočichů, to je přírodní zahrada. V takové zahradě nemají žádné místo pesticidy, minerální hnojiva ani rašelina. Je to prostor, kde se pracuje v souladu s přírodou a výsledkem je nejen zdravá úroda, ale i cenný příspěvek k ochraně životního prostředí. Přírodní zahradničení není žádná věda, stačí dodržet několik kritérií a přírodní zahradu si můžete lehce vytvořit také.
Myšlenka přírodního zahradničení vznikla v Rakousku a odtud se úspěšně šíří i k nám. Každá přírodní zahrada musí splňovat tři hlavní kritéria a alespoň deset z dalších patnácti kritérií, které se vztahují k přítomnosti přírodních prvků a obhospodařování zahrady. Každé z těchto kritérií může být ohodnoceno jedním nebo dvěma body podle toho, do jaké míry je splněno.
Bez rašeliny, bez lehce rozpustných minerálních hnojiv a bez pesticidů, to jsou tři hlavní kritéria pro pěstování, které musí splňovat každá přírodní zahrada. Povoleny jsou pouze ekologické prostředky k biologické ochraně rostlin. Základem péče o úrodnost půdy je kompostování, používání zákvasů, mulčování a zelené hnojení (velmi vhodná je svazenka nebo vikev). Těžbou rašeliny se ničí nesmírně cenná stanoviště pro udržování klimatických procesů Země. Při použití hotových zemin je důležité dbát na to, aby nabízené směsi rašelinu neobsahovaly. Nahradit se dá dobře kompostovanou borkou, jehličím nebo listovkou.
Pestrost a rozmanitost v přírodní zahradě zajišťuje přítomnost přírodních prvků. Živý plot z původních druhů keřů je důležitým životním prostorem pro hmyz, ptactvo i savce. Své místo v přírodní zahradě mají i menší luční plochy a květnaté ostrůvky v trávníku. Ponechání divokých porostů, tedy plevelů, chrání půdu a láká mnoho zvířecích pomocníků. Pro divoký koutek je rozhodující minimální péče a klidné stanoviště. Je zde možné ukládat staré dříví, větve ze stříhání stromů a keřů, kamení, často se zde šíří rostliny s bujným růstem (kopřiva, lopuch, bršlice). Zvláštní stanoviště (mokrá nebo suchá) představují například suché kamenné zídky a jezírka. Mikroklima zlepšují listnaté stromy. Posledním z kritérií pestrosti a rozmanitosti jsou květiny a kvetoucí trvalky, které lákají nejen medonosné včely.
Další významnou kategorií pro přírodní zahrady je způsob jejího obhospodařování. Koloběh živin na zahradě uzavírá nepostradatelný kompost, ukládáme do něj veškerý přírodní materiál. Zajistíme-li ubytovací místa pro zvířecí pomocníky, zvýšíme biologickou ochranu pěstovaných rostlin. Využíváme dešťovou vodu a tím nejenže šetříme vodu pitnou, ale vlažná nevápenitá voda rostlinám obzvlášť prospívá. Na dlažbu, cestičky, ploty a další se užívá k přírodě šetrných materiálů. V přírodní zahradě se alespoň na její části praktikuje mulčování – pokrytí půdy posekanou trávou, plevelem, listím nebo senem. Zeleninové záhony a bylinky poskytují tu nejčerstvější úrodu, stejně tak i ovocné stromy a bobulové keře. Zdraví rostlin a úživnost půdy můžeme cíleně podporovat smíšenou kulturou, střídáním plodin a zeleným hnojením.
Přírodní zahradníci splňující výše uvedená kritéria (v textu tučně) si mohou nechat svoji zahradu certifikovat. Odměnou a poděkováním jim bude plaketa s ježkem, která ozdobí branku nebo plot a okolí dá vědět, jak vypadá trvale udržitelné zahradničení. Certifikaci v Jihomoravském a Zlínském kraji provádí Ekologický institut Veronica (www.veronica.cz), v kraji Vysočina obecně prospěšná společnost Chaloupky (www.chaloupky.cz) a ve zbylých krajích sdružení Přírodní zahrada (www.prirodnizahrada.com).