Jak založit venkovskou zahradu | tipy. Na venkovské zahradě je půvabné to, že v ní nejsou žádné volné prostory, žádné trávníky a žádné promyšlené dekorativní průhledy. Všechno je tam po ruce, ve vzduchu se mísí různé vůně nejčastěji růží, zimolezu a levandule.
Na takových zahradách se běžně nevyskytují žádné skupiny rostlin, pokud tam samovolně nezakořenily, nebo se nerozmnožily.
Co je potřeba
odvaha, trpělivost a cit pro krásu a harmonii
Co se vlastně v takových venkovských zahradách pěstuje? Jsou to především růže, a to růže keřovité dále šeřík a tradiční trvalky, jako jsou třeba pivoňky, srdcovka, plamenky nebo ostrožka stračka. Z dvouletek je to fiala a chejr vonný. Často tu lze najít bylinky a samovolně se šířící letničky. Ani zelenina není ve venkovských zahradách žádnou výjimkou.
Vzorem pro tento typ zahrad jsou dřívější zahrady u domů na anglickém venkově – nám známé povětšinou z Midsomeru. V zahradách bez jasného uspořádání se pěstují různé květiny v pestrých směsicích. Do takových zahrad patří květináče s patinou, různé džbery, nádoby, osazené staré studny, dále úzké polo zarostlé stezky a pěšinky, cihlové zídky a skalky.
Dlažební kameny, kusy břidlice nebo ploché kameny jsou velmi vhodným stavebním materiálem pro cestičky ve venkovských zahradách. Ty jsou využívány nejčastěji jako plochy, ze kterých plejeme, a odkud odstraňujeme odkvetlé květy. Na takovýchto cestičkách a pěšinkách vysazujeme do spár různé nízké kobercovky, hezky vypadají také osazená místa například v otvoru po zvětralém betonu. Zkusme tam vložit například mezi dlažbu nebo štěrk kontryhel, mateřídoušku, lomikámen či netřesk.
Snad v žádné venkovské zahradě nechybí hortenzie, lupina, žlutý řebříček, floxy- z těch vyšších rostlin a máky, karafiáty a hledíky, šuškarda a kopretiny z těch středně vysokých rostlin. Náprstník se zase hodí na suchá stanoviště. Na větrné plochy vysadíme například chrpy. Vedle denivky zase vyzkoušíme třeba krásnoočko, které kvete od léta do podzimu a je střední velikosti. Venkovskou zahradu si také nelze představit bez popínavých růží.
Obvykle je také v každé venkovské zahradě využit s velkou pečlivostí prvek vrátek a dřevěného plotu. A to jsou právě místa, kde popínavé růže dotvoří skvělou atmosféru venkovské zahrady. Skvěle vypadající je laťkový plot natřený na bílo. Pokud to nelze udělat u celého plotu, natřete na bílo alespoň přední část plotu. Jestliže s tímto nátěrem sladíte i okenní rámy a vstupní dveře do zahradního domku nebo stavení, docílíte skvělého efektu. Chcete-li, aby zahrada působila přirozeně, vysaďte u plotu rostliny a nechejte je plotem prorůstat.
U kamenných zdí zdomácněly kapradiny. Některé rostliny se na zdech objeví po tzv. samovýsevu a dokáží tam vytrvat i několik let. Stejně tak velmi působivě bude vypadat i stará cihlová zeď, která díky nárůstu lišejníku získá patřičnou patinu. Toho však docílíte opravdu pouze po několikaletém působení povětrnostních vlivů na tato místa, takže to chce notnou dávku trpělivosti.
O některých druzích však můžeme prohlásit, že jsou na venkovské zahradě na svém místě, zatímco jiné, přešlechtěné se tam vůbec svým vzhledem nehodí. Ve venkovské zahradě je často jednou z dominant až dvoumetrová topolovka. Bohužel je dnes velmi vzácně se objevující. Hojně pěstovaným býval i měsíček zahradní pro své léčebné schopnosti.
Taková zahrada, ač vypadá přirozeně a přírodně, neudržuje se snadno. Pokud na ní zanecháváme zvadlé nebo odkvetlé květy, rostliny neseřezáváme a nezavlažíme, nastane chaos a o to rychleji bude zahrada vypadat zanedbaně.
Není důvod vytyčovat venkovským zahradám nějaké hranice a omezovat je. Nejkrásnější v nich je právě vše volně rostoucí.