Veškeré naše sběratelské úsilí přijde nazmar, když sebrané léčivé bylinky správným způsobem neusušíme a pak neuskladníme. Jaká úskalí nás čekají při sušení bylinek? A jak sušené léčivé byliny uchovávat, aby v nich zůstaly zachovány účinné látky? Přinášíme zkušenosti zděděné od babek kořenářek i od soudobých bylinkářů.
Co je potřeba
- Suché a větrané místo
- Plachty, plechy, tácy, provázek
- Dózy se šroubovacím uzávěrem
Listy, květy a květenství léčivých bylin je nejlepší sušit volně na vzduchu (ne na slunci a umělým teplem). K sušení bylinek se ideálně hodí půdy či podkrovní místnosti, kde je zajištěno dostatečné přirozené proudění vzduchu a poměrně stálá (a nízká) vlhkost vzduchu. Jestliže nemáme k dispozici půdu, můžeme využít volného pokoje či jiné neobývané místnosti (přes prázdniny opuštěné dětské pokoje). Umělým teplem sušíme pouze kořeny, jsou-li sbíranou částí rostliny (sušička, velmi vlahá otevřená trouba nebo chladnoucí pec).
K sušení se nehodí místa s vyšší nebo proměnlivou vlhkostí vzduchu (otevřené letní verandy, altány, kuchyně, staré prádelny). Rovněž byliny nesušíme (alespoň v první fázi) v místnostech obytných, zejména v ložnicích. Počítejme s tím, že některé byliny při sušení silně voní a pobyt v tak provoněné místnosti je někomu nepříjemný nebo může způsobovat bolest hlavy.
Mysleme na alergiky v domácnosti. I léčivé bylinky obsahují látky, na něž někdo může být alergický. Jestliže v bytě žijí lidé s alergií, nedáváme sušit bylinky do míst, kam musí z provozních důvodů vstupovat. A když nějaké bezpečnější místo vybereme, upozorníme alergika, že se tam suší byliny. Sušené byliny mohou někdy působit jako alergen i na lidi, kteří dosud trpěli jen jinými alergiemi.
Bylinky dáme sušit okamžitě poté, kdy se vrátíme ze sběru. Musíme ovšem počítat s tím, že jsme si spolu s léčivou flórou přinesli i živou sbírku hmyzu. Malí broučci přežívají například v květech hlohu, v tužebníku jilmovém a jiných sladce aromatických květech. Osvědčilo se květy rozložit na velkou bílou plachtu (staré prostěradlo), tak hodinu počkat, opatrně posbírat květy do nějakého čistého košíku, plachtu opatrně sbalit, venku vyklepat a pak na ni květy znovu rozložit. Je to pracné, ale to je kolem bylinek všechno. Jestliže sušíme bylinky na půdě, broučci si poradí sami, není nutno květy přebírat.
Naťové byliny je dobré sušit v otýpkách. Výhodou je, že si menší otýpky (svazky, kytice) můžeme vytvářet už při sběru. Doma snopky pevně svážeme – počítáme s tím, že se objem stonků sušením zmenší, takže hodně utáhneme, a nebo provázek nějak rafinovaně zabezpečíme proti sklouznutí. Věšíme na suchá místa. Věšet svazky bylinek třeba na pergole je sice dekorativní, ale ne příliš praktické – bylinky nasávají vzdušnou vlhkost přes noc.
Druhý třetí den nezapomeneme bylinky zkontrolovat. Některé druhy s masivnějšími stonky obrátíme (například černý bez). Když seschnou a zmenší objem a už nehrozí jejich plesnivění, můžeme je přemístit třeba na pečicí plech nebo plató. Tím ušetříme místo. Přikryté ubrouskem proti prachu je můžeme dosoušet třeba na horních deskách vysokých skříní (když nejsme alergici). Usušené bylinky už nejsou tak aromatické.
Bylinky jsou dobře usušené tehdy, když při mnutí suše praskají a lámou se. Dřívější bylinkáři suché léčivky uchovávali v plátěných nebo papírových sáčcích. V dnešních bytech se to příliš neosvědčilo, protože takto uskladněné bylinky někdy napadnou škůdci – hlavně potravinoví moli. Je proto lepší bylinky skladovat ve skleněných lahvích se šroubovacím uzávěrem.
Nezapomeňme sklenice s bylinkami popsat. Některé suché léčivky si jsou podobné, případně je může používat i někdo, kdo druhy léčivek nezná. Hravější nátury si mohou zhotovit originální etikety v nějakém grafickém nebo foto programu. A nebo tímto úkolem můžeme pověřit o prázdninách se nudící odrostlejší děti. Bylinky skladujeme v temnu – v uzavřené skříňce.
