Jak poznat nejběžnější hřiby | atlas hub

Hřib smrkový je poměrně rozšířený a v posledních letech je na některých místech jeho výskyt velmi hojný. Roste, jak je již podle názvu patrné, především ve smrkových lesích od září až do konce října. V loňském teplém roce nebyly vyjímkou i listopadové nálezy. Hříbek roste většinou ve skupince, pořádně se tedy rozhlédněte v místě nálezu, jestli nemá bratříčka. Má stejné nároky na stanoviště jako muchomůrka červená, takže zpozorněte i tam, kde spatříte tuto krásnou a nápadnou houbu. Hřib smrkový má variabilní zbarvení klobouku od bělavé po tmavohnědou. Rourky jsou u mladých plodnic bílé, ve stáří nažloutlé nebo nazelenalé. Třeň je v mládí břichatý, později válcovitý, tmavý se světlou síťkou. Lze si ho splést s hřibem žlučníkem, ale ten má světlou nohu s tmavou síťkou. Smrkové hřiby jsou chutné a velmi ceněné v kuchyni.

Hřib dubový je další ze skupiny takzvaných bílých hřibů. Můžeme ho najít již v květnu. Je světlejší než hřib smrkový a vyskytuje se především pod listnatými stromy, nejčastěji v dubohabřině. Časté nálezy jsou také na hrázích rybníku pod duby. Tento hřib bývá na začátku sezóny hodně červivý. Roste až do listopadu. Je výborný v kuchyni a hodí se na sušení. Všechny takzvané bílé hřiby je nejvýhodnější sušit, jsou pak chutnější než čerstvé.

Hřib hnědý je nejznámějším druhem sbíraných hub. Má řadu lidových názvů ─ hnědák, panský hříbek, podborovák a jiné. Růst začíná koncem léta, vrchol růstu je na podzim. Klobouk je kaštanově hnědý, rourky jsou světlé, později s olivovým nádechem. Na rozdíl od pravých hřibů nemá třeň síťkování. Při pomačkání se ústí rourek barví domodra. Houba roste především v jehličnatém lese, je velmi hojná. Je všestranně využitelná v kuchyni, hodí se k nakládání i do směsí s ostatními druhy hub.

Hřib kovář je nejčasnějším druhem hřibu. Mnohdy ho najdeme již koncem dubna. Barevně je hodně povedený. Klobouk má barvu variabilní ─ od světle hnědé, olivové, hnědooranžové po tmavě hnědou. Ústí rourek jsou tmavě červená, třeň je pokryt červenými plstnatými zrníčky. Houba je po rozkrojení jasně žlutá, po chvíli silně zmodrá. Je to dobrá jedlá houba, téměř nikdy nebývá červivá. Je nutné ji alespoň 20 minut tepelně upravit, abyste předešli zažívacím potížím. Kováře najdete ve všech typech lesů, není náročný na stanoviště. Hřiba kováře si někteří houbaři pletou s jedlým hřibem kolodějem. Ten má na rozdíl od kováře místo vloček na třeni výraznou žlutohnědou síťku. I hřib koloděj vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu. Koloději se lidově říká kolář. Jednoduchá pomůcka pro rozlišení kováře a koláře: kovář má špinavější zástěru než kolář, který pracuje se dřevem. Houba kovář má tmavší klobouk než houba kolář.

Hřib borový je nejkrásnějším z hřibů. Je zapsán v Červené knize ohrožených druhů, nesmí se sbírat. Houba roste téměř výhradně pod borovicemi. Klobouk je červenohnědý, rourky se mění od bílé u mladých plodnic, po žlutoolivové u starších. Třeň je velmi tvrdý a pokrývá ho načervenalá až žlutohnědá síťka, která je směrem k bázi světlejší.

Hřib žlučník neboli hořčák dovede zkazit radost nezkušenému houbaři. Podobá se jedlým druhům hřibů, ale je odporně hořký a již malý kousek znehodnotí celé houbové jídlo. Žlučník roste od června do října ve všech typech lesů, někde je hojný a nevadí mu ani mírné sucho. Má světlý klobouk, narůžovělá ústí rourek a výraznou tmavou síťku na bílém podkladu třeně. Pokud si nebudete jisti těmito znaky, malý kousek ochutnejte a ihned vyplivněte. Někdy se udává, že hřib žlučník má příznivé účinky na zažívání. Doporučuje se ho usušit, namlít a užívat půl kávové lžičky v želatinové kapsli denně. Kdo bude chtít, jistě si bližší informace najde.

Hřib žlutomasý neboli babka je kontroverzní houba. Někdo ji nemůže přijít na jméno, jiný ji rád sbírá. Sama za sebe říkám, že tato houba mně přivodila potíže srovnatelné s otravou. Je totiž velmi náchylná k plesnivění a bývá napadena nedohubem zlatovýtrusým. Ke sběru proto doporučuji sbírat jen mladé plodnice. Hřib žlutomasý roste hojně v listnatých i jehličnatých lesích od června do listopadu. Klobouk má jemně plstnatý, hnědý s nádechem do olivova. Rourky jsou bledě žluté, později žlutozelené, modrající při pomačkání. Třeň je žlutavý s načervenalým rýhováním.

Hřib dutonohý, lidově dutonožka se vyskytuje převážně pod modříny na kyselých půdách od července do října. Klobouk je žlutohnědý a okraj je v mládí ověšený bělavými zbytky plachetky. Rourky jsou žluté. Třeň je válcovitý, dutý, často zahnutý s malými nahnědlými šupinkami. Chuť i vůně je mírná, nevýrazná. Houba se hodí především do směsí.