Otevřený krb je nejlépe stavět ze šamotových cihel. Sice nejsou nejlevnější, ale zase vydrží mnohem déle a lépe tepelné šoky a zároveň jsou i vzhledově přijatelnější. Vnitřní prostor krbu se nemusí pak ani omítat. Překlady se dělají z železných profilů, které je lepší spíše předimenzovat, aby krb vydržel i silný žár i po letech, kdy předklady budou korodovat. Vršek krbu se nejlépe zhotovuje z Ytongu s omítkou, neboť zde již teploty jsou minimální
Před vlastní stavbou otevřeného krbu v interiéru je třeba vyřešit přístup vzduchu do místnosti, jelikož komín bude vzduch spolu s kouřem odsávat. Nejlepším řešením je přívod vzduchu průchodem z chodby mezi nohy krbu za přepážku, pak jej protáhnout nahoru za topeništěm a bočními výdechy z krbu do místnosti.
Nejdůležitější součástí krbu je komín. Proto je nejprve třeba provést důkladnou kontrolu stávajícího komínu, zda je dostatečně průchozí a zda není nikde prasklý.
Stavění krbu začíná paradoxně bouráním. Nejprve se musí vysekat vstup do komína. Nikde nesmí být hrana, kde by se vzduch s kouřem točil. Vstup do komína musí být zaoblený a „trychtýřovitý“. Pak se zbuduje průduch pro vzduch z chodby a dále kapsa, do které si pak sedne základní betonová deska topeniště krbu.
Vlastní stavba začne tím, že na pruhy izolace proti vlhkosti se postaví nohy z cihel, které se nakonec mohou omítnout. Vzhledem k ceně stačí obyčejné červené cihly.
Po zavadnutí nohou se připraví bednění pro základní betonovou desku. Beton by se měl připojit ke zdi, aby byl krb usazen a zpevněn.
Vlastní topeniště, které se vyskládá šamotovými pláty, může být o něco níž, než přední šamotové cihly.
Pak už se staví šamotové cihly vrstva za vrstvou a nakonec vršek z ytongů, které lze řezat na potřebné rozměry obyčejnou pilou. Jednotlivé ytongové díly se k sobě lepí zednickým lepidlem a mohou se ještě sešroubovat dlouhými šrouby.
Poprvé se smí v krbu velice mírně zatopit po třech týdnech, neboť případná vlhkost betonu či malty by mohla krb roztrhnout.